Ve starém Římě bylo velmi rozvinuté šperkařství. Řím se stal centrem zlatnických dílen.
Společně s drahými kameny a kovy se do města dostali i rytci a zlatníci z Řecka a orientálních provincií.

Portrét římského vladaře Caracalla - ametyst Fotografie je licencována za podmínek GNU Free Documentation License a je převzata z wikimedia.org

Zlatý prsten, který byl dříve znakem výlučnosti a nosili ho vyslanci, šlechtici a senátoři, se začal postupně objevovat na prstech lidí z nižších sociálních vrstev, až se stal běžný dokonce i mezi vojáky. Vyšší vrstvy používaly prsteny i na pečetění listin.
Patricijské rodiny v Římě nevlastnily jen zlato a stříbro ve formě šperků, ale tyto kovy se staly i součástí výzdoby domácího nábytku, jak o tom vydávají svědectví nálezy z Pompejí.

Medajlon s portrétem Valeriána I. Fotografie je licencována za podmínek GNU Free Documentation License a je převzata z wikimedia.org

Římské šperkařství bylo zpočátku ovlivněno hlavně helénistickým a etruským šperkařstvím. Později si vytvořilo svou vlastní tvář.
Jako motivy náramků, prstenů, náramenních ozdob a náušnic byly populární dvojité spirály ovlivněné helénismem.

Několik římských šperků Fotografie je licencována za podmínek GNU Free Documentation License a je převzata z wikimedia.org

Římané rovněž používali řecké geometrické a botanické motivy.
V Pompejích a Římě bylo šperkařství zasaženo i italským vlivem. Vyráběly se například přívěsky, které bylo možné plnit parfémy.
Začaly se objevovat nové motivy magické přírody jako půlměsíc nebo kolo se čtyřmi loukotěmi. Poté, co se Římské šperkařství vymanilo z helénistického a etruského vlivu, začaly se více používat barevné kameny – topaz, smaragd, rubín, safír a perly.
Celkem lze říci, že se používala opravdu široká paleta materiálů – nebyla jich nouze a pocházely ze zdrojů napříč kontinentem. Používalo se zlato, řidčeji bronz, zpočátku kosti, skleněné kuličky a perly.
Začaly se využívat i nové techniky:
opus interassile – povrch rovného nebo ohnutého plechu byl zdoben drobnými děrovanými motivy
niello – metoda smaltování, která se používala hlavně u prstenů a broží.

U náušnic se hojně používaly přívěsky: řetízky s kuličkami nebo čtverečkovými ozdobami.Byla zde nepřeberné množství zlatých oček a řetízků.

Asi nejtypičtějším šperkem byla brož, která se používala na spojení několika látek nebo kusů oděvů.

Po rozpadu římského impéria převzaly římský šperkařský design okolní státy a národy.